Je nevěřící kluk špatně? Mám pocit, že mi Bůh něco zakazuje.

Vyrostla jsem v křesťanské rodině a svou víru beru vážně. Vždy jsem věděla, že nemám chodit s nevěřícím, protože máme jiné hodnoty (např. sex před svatbou, výchova dětí, atd.) Nikdy jsem a tím neměla problém, všem jsem říkala, že chci mít partnera, který bude taky věřící a s Ježíšem bude ve svém každodenním životě počítat. Jenže ono se to snadno říká do doby, než se objeví nějaký nevěřící kluk, který by vám za "to" stál:)

Začala jsem se víc bavit s jedním klukem ze školy.  Zjistila jsem, že si s ním rozumím a mám si s ním co říct. Když to vezmu po stránce, jak se s ním cítím, tak bych s ním určitě chtěla do vztahu, i když vím, že moje pocity nejsou všechno. Není ale věřící, takže bude mít určitě na spoustu témat jiný pohled než já. A já bych si přála partnera, který bude se mnou mou víru sdílet. Takže s ním chodit nechci.

Na druhou stranu mě ale láká si s ním nějak víc začít. Vím, že (intimní) přátelství mezi klukem a holkou neexistuje. (A zvlášť když jste do sebe zakoukaní.) Teď ale zkrátka nevím, co dělat. Nechci ho tahat za nos, a pak mu říct, že s ním chodit nechci. Taky mu zároveň nechci říct:  "tak čau, já to na vztah nevidim", když jsme se sotva začali bavit.

Sem tam si píšeme. Kamarádka, které si vážím, mi radí, abych s ním nechodila někam sama, bavila se s ním spíš mezi ostatními a moc si s ním nepsala.

Vím, že není dobré zbytečně lézt do vztahu s někým, kdo se mnou nesdílí tak zásadní věc, jako je víra. Vím, že v tom má Bůh pravdu, že je to bytečný vztah, který z dlouhodobého hlediska přinese dost problémů.  Ale někdy mě to štve, mám pocit, že mi Bůh něco zakazuje. Bavit se s tím klukem ale snad můžu, ne? Otázkou je, jak hodně se s ním "můžu" bavit? A jak už nemůžu. 

Když jsem si tyhle věci uvědomila, cítím se provinile, když si s ním jenom píšu. Přijde mi, jakobych vše dělala špatně. Jakobych lhala jemu, když s ním vlastně nechci chodit. Jakobych dělala špatnou věc před Bohem.

A zároveň nevím, jak to vidí on. Bavíme se spolu krátce. Strávili jsme spolu párkrát volnou hodinu ve škole a byli jednou v kině.  Ale ačkoliv to bylo z jeho strany pozvání na rande, tak pořád to byla jen jedna schůzka a to stále nemusí nic znamenat.

Co si o tom myslíte? Moc děkuji za odpověď, D.,17 let

-redakčně upraveno-

Milá 
oceňuji, že chceš všechny oblasti svého života svěřit Bohu, a to i tento vztah s nevěřícím klukem. Také velice oceňuji Tvoji upřímnost, že si o tom vztahu nic nenalháváš a zdá se, že věci nazýváš pravými jmény. Je určitě fajn, že máš nějakou věřící kamarádku, se kterou můžeš probírat vše, i své vztahy a nechat si poradit. Připadá mi, že chápeš velmi dobře, co křesťanství ve vztazích doporučuje a proč.

A pak je tu skutečný život, dobrodružství s Bohem. A ve skutečném životě jsi potkala někoho, kdo Tě zaujal. Už toto zaujetí něco znamená, především pro Tebe samotnou. Píšeš, že si s ním rozumíš a máš si s ním, co říct. To je pro Tebe důležitá informace o tom, kým jsi. Tvoji identitu netvoří jen Tvoje víra, a tím pádem i některé Tvoje postoje, ale i Tvoje zájmy, vlastnosti, čím se zabýváš, co Tě baví a jde ti. Co Tě na Tvém kamarádovi zaujalo? Co se Ti na něm líbí? Bude na něm jistě pár věcí, které bys třeba chtěla (nebo nechtěla) na svém budoucím manželovi. I skrze takové situace postupně můžeš poznávat, kdo by se Ti vlastně k Tobě líbil a hodil a můžeš si i vytvářet jakýsi žebříček hodnot či vlastností, které bys u svého ideálního partnera chtěla mít. Jasně, nikdo nejsme dokonalý, ale proč by Ti Bůh nemohl připravit partnera, se kterým si budeš rozumět a bude Ti s ním dobře?

Tím netvrdím, že je to zrovna tento kluk, to nevím. Ale postupně se skrze takovéto situace ten obraz klube a ty postupně uvidíš kontury. Proto bych i za takovouhle situaci Pánu poděkovala a prosila Ho o vedení. Jaké má s tímto Tvým vztahem úmysly? Můžeš Ho prosit, ať Ti to ukáže. On má vše ve Tvém životě pod kontrolou, zvlášť pokud mu to vydáš. Je všemocný, nic se mu nevymyká z ruky. Můžeš Ho poprosit i o ochranu, aby tento vztah pro Tebe nebyl na škodu, ale byl Tobě i Tvému kamarádovi požehnáním.

Vztahy s nevěřícími jsou trochu ošemetné. Ano, na jednu stranu díky nějakému vztahu může někdo Pána opustit. Na druhou stranu ale jak mohou nevěřící vůbec poznat Pána, když jim o Něm neřekneme? Neboj se tedy být upřímná o své víře. Občas si myslíme, že nás nevěřící hned odsoudí, a pak býváme překvapeni, že bez problému naše postoje tolerují a nijak nám nebrání. Také si nás ale můžou rychle zaškatulkovat, a tím některé rozhovory třeba skončí.

Je dobré férově mluvit i o tom vztahu a proč některé věci třeba do budoucna moc nevidíš. Je to zodpovědnější než vzbuzovat nějaké naděje, a také uvidíš, jak to vidí on. Třeba také nemá jasno a prostě Tě chce více poznat. Pokud se Váš vztah i na fyzické rovině pohybuje na úrovni kamarádství a trávíte spolu čas, třeba i s ostatními, povídáním a třeba chozením na nějaké akce, nevidím na tom nic špatného. A zbytek ukáže čas.

Milá ..., držím Ti palce a přimlouvám se, ať Tě Pán touto situací a tímto vztahem provede, ať Ti ukáže každý jeden krok. Také Tě chci povzbudit, aby ses za svého budoucího manžela už teď modlila. Pán má jistě pro Tvůj život skvělé plány, jen Mu důvěřuj.
 

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy, Vztah s nevěřícím